MIROSLAV MARCELLI
Dielo ako slobodné hľadanie nevyhnutnosti
Umelec vo svojom ateliéri. Táto stará téma pred nami znovu ožíva a nadobúda ďalšiu konkrétnu podobu. Ateliér, to je v tomto prípade prostredie haly, ktorej vzhľad okamžite prezrádza, že jej pôvodný účelom bola služba priemyslu a obchodu: obdĺžnikový pôdorys, vysoké ošarpané múry, veľké zamrežované okná, plechová brána, plechová strecha, skrátka, jedna z tých štandardizovaných stavieb, čo pod diktátom funkčnosti vznikali bez ohľadu na prírodné a spoločenské prostredie, aby svoje priestory na nejaký čas poskytli výrobe a uskladneniu tovarov. Keď ich potom ustavične napredujúci duch moderného sveta opustil, keď vypadli z kolobehu produkcie, transportu a predaja tovarov, ostala z nich len strohá konštrukcia obklopujúca prázdno...
MIROSLAV PETŘÍČEK
Film a sklo jako jiný úhel pohledu
Plátno se může stát projekční plochou mysli, která do něho promítá to, co „má před očima“, chce-li rozpoznat, co se jí takto ukazuje. Namalované, nakreslené, načrtnuté chce být průhledné k tomu, čím bylo podníceno. Ale plátno je neprostupné, obraz se o ně opírá a stojí sám na sobě; odkazuje k sobě a ztrácí průhlednost. Snění, jež je cestou k tomu, co obraz ukazuje, se mění v prohlížení. Ne vždy sice tomuto svodu podléháme, ale i tak možná až příliš často.
Zcela jiné a velmi nečekané je to tehdy, jestliže obrazy nevznikají na plátně, nýbrž ve skle. Ano, ve skle, předložka je správně: není totiž možné něco namalovat na sklo, protože sklo vzápětí obraz přijímá do sebe, podržuje jej v sobě a přenechává mu spolu s tím...